Říká se, že zrakem získáváme snad až osmdesát procent informací o okolním světě. Náš zrak je velmi komplexní a složitý aparát, jenže my si jej téměř soustavně ničíme dnešním způsobem života. Naše oční bulvy mají mnoho vrstev, ta úplně nejniternější se nazývá retina, tedy sítnice. Zde jsou uloženy speciální buňky, které umí reagovat na světlo. V momentě, kdy na ně světlo zasvítí, dojde ke vzniku tzv. akčního potenciálů. Takový potenciál funguje asi jako depeše, kterou si neurony mezi sebou předávají. Z buněk v sítnici se tak potenciál dostává na buňky, které tvoří nervus opticus, tedy zrakový nerv.
Nerv z jedné a druhé strany se speciálně kříží, takže směrem do zrakových center v mozku míří informace speciálním způsobem. Po zkřížení jsou totiž v jednom tzv. tactus opticus vedeny informace ze stejných polovin sítnice obou očí. Takto jede tedy na každé straně mozku trakt směrem do týlních laloků mozku, kde se informace zpracovávají. Po cestě ale vydává ještě různé odbočky, díky kterým jsou jednotlivé oblasti mozku významně propojeny. Například, díky takovým spojkám je možné, abychom správně drželi rovnováhu, můžeme sledovat oběma očima naráz jeden předmět, aniž bychom museli přemýšlet nad tím, že něco takového děláme.
Důležité ale je, abychom si zdravé oči udrželi po co nejdelší dobu našeho života. Je přirozené, že se vzrůstajícím věkem přestáváme tak dobře vidět do blízka. To je dáno stárnutím celého očního aparátu, který už tak dobře nebude umět zaostřovat. Pro naše oči je dobré, pokud se střídá pozorování blízkých a vzdálených předmětů. Takže, procházky po venku jsou velmi dobrým a kvalitním cvičením. Stejně tak i pravidelné návštěvy u oftalmologa jsou vhodné preventivní opatření. Ten může totiž přijít na různé další problémy, jako jsou například glaukomy nebo i (vzácná) nádorová onemocnění.
